úterý 19. března 2013

1. místo: Škola architektury AVU Vojtěch Drozen, Tamara Staňková, Jiří Šámal

1. místo:   Vojtěch Drozen, Tamara Staňková, Jiří Šámal , Škola architektury AVU Praha, 
vedoucí pedagog Prof. Emil Přikryl






















Soutěž využití areálu bývalého vozového depa Masarykova nádraží v Praze
Železniční muzeum NTM
Autorská zpráva
Drozen, Staňková, Šámal, ŠA AVU, prof. Přikryl, zs 2012/2013

Muzeum železnice v areálu bývalých dílen na Masarykově nádraží má podle nás přirozený nárok na celou plochu pozemků bývalého depa – historické budovy jsou jen fragmentem dříve logicky provázaného areálu.
Na severní straně kolejiště Masarykova nádraží předpokládáme v budoucnu hustou městskou zástavbu.
Stávající budovy nevyhovují prostorovým požadavkům instituce. Muzeum musí mít možnost růst, exponáty potřebují prostor.
Nacházíme dva směry, ve kterých by bylo dobré město propojit pro pěší a cyklisty: pata Vítkova > přednádraží Masarykova nádraží v ose řešeného území a Seifertova, Příběnická > Florenc, spojení na první osu kolmé.
Na osách leží navržené objekty. Návštěvník prochází skrz nádražní halu MN, zakoupí si u běžné pokladny vstupenku do muzea. Po celou dobu je veden kresbou na podlaze v prostorách MN až na jižní perón Masarykova nádraží. Na ten navazuje v místě dnešního kolejiště, vedle sbírky vysloužilých železničních staveb dlouhá ocelová hala muzea. Podlaha haly je vyzdvižena na podporách 500 mm nad úroveň terénu; jako dlouhý vagón. Skrze celou halu vede pod stropem zavěšený veřejný people mover (= lokálka), která vyúsťuje u paty Vítkova. Cestující během přesunu shlédnou letmo expozici (zdarma). Opláštění haly je snadno vyměnitelné, otevíratelné, průhledné a světlo-propustné. Nejdůležitější prvek je samotná odhalená, viditelná ocelová konstrukce.

Druhé spojení z Příběnické na Florenc projekt načrtává mostovkou překračující dílny ve směru jih sever. Mostovka společně s eskalátorem slouží jako další veřejné spojení skrze areál muzea. Konstrukce má být v budoucnu dokončena lehkou pěší a cyklistickou lávkou navazující na námi navrženou konzolovou konstrukci. Ta nyní také slouží jako vyhlídka, reminiscence slavobrány, prostorová dominanta. Při použití mostní konstrukce „z druhé ruky“ – již nepotřebné (např. starý provizorní vojenský železniční most z Děčína) též muzejním exponátem.

Obě linie jsou opatřeny po celé délce neonovými tubami. Do noci svítí čisté linie. Je vidět jen linie proudící městem – jen světlo a barva. To má zároveň výtvarně vyjádřit energii pohybu železnice. Její náboj, revoluční myšlenku. Linie, dráhy.

Staré domy jsou hrubě čištěny od přístaveb, aby se uvolnil jejich jednoduchý prostor. Se zachováním atmosféry opotřebenosti a starého industriálu.

Návštěvník by měl v muzeu zažít železnici na vlastní kůži. Vidět železnici z pohledu cestujícího i zaměstnanců. Přímo v muzeu zažít cestu kolejovým dopravním prostředkem. Prohlédnout si lokomotivy z nečekaných perspektiv. Prohlédnout si stavědlové věže zevnitř.

„Z dlouhého baru na začátku haly pozoruje v noci přijíždějící vlaky na staré nádraží.“



Žádné komentáře:

Okomentovat