1. místo: Vojtěch Drozen, Tamara Staňková, Jiří Šámal , Škola architektury AVU Praha,
vedoucí pedagog Prof. Emil Přikryl
Soutěž
využití areálu bývalého vozového depa Masarykova nádraží
v Praze
Železniční
muzeum NTM
Autorská
zpráva
Drozen,
Staňková, Šámal, ŠA AVU, prof. Přikryl, zs 2012/2013
Muzeum
železnice v areálu
bývalých dílen na Masarykově nádraží má podle nás přirozený
nárok na celou plochu pozemků bývalého depa – historické
budovy jsou jen fragmentem dříve logicky provázaného areálu.
Na
severní straně kolejiště Masarykova nádraží předpokládáme
v budoucnu hustou
městskou zástavbu.
Stávající
budovy nevyhovují prostorovým požadavkům instituce. Muzeum musí
mít možnost růst, exponáty potřebují prostor.
Nacházíme
dva směry, ve kterých by bylo dobré město propojit pro pěší a
cyklisty: pata Vítkova > přednádraží Masarykova nádraží
v ose řešeného
území a Seifertova, Příběnická > Florenc, spojení na první
osu kolmé.
Na
osách leží navržené objekty. Návštěvník prochází skrz
nádražní halu MN, zakoupí si u běžné pokladny vstupenku do
muzea. Po celou dobu je veden kresbou na podlaze v prostorách
MN až na jižní perón Masarykova nádraží. Na ten navazuje
v místě dnešního
kolejiště, vedle sbírky vysloužilých železničních staveb
dlouhá ocelová hala muzea. Podlaha haly je vyzdvižena na podporách
500 mm nad úroveň terénu; jako dlouhý vagón. Skrze celou halu
vede pod stropem zavěšený veřejný people mover (= lokálka),
která vyúsťuje u paty Vítkova. Cestující během přesunu
shlédnou letmo expozici (zdarma). Opláštění haly je snadno
vyměnitelné, otevíratelné, průhledné a světlo-propustné.
Nejdůležitější prvek je samotná odhalená, viditelná ocelová
konstrukce.
Druhé
spojení z Příběnické
na Florenc projekt načrtává mostovkou překračující dílny ve
směru jih sever. Mostovka společně s eskalátorem
slouží jako další veřejné spojení skrze areál muzea.
Konstrukce má být v budoucnu
dokončena lehkou pěší a cyklistickou lávkou navazující na námi
navrženou konzolovou konstrukci. Ta nyní také slouží jako
vyhlídka, reminiscence slavobrány, prostorová dominanta. Při
použití mostní konstrukce „z druhé ruky“ – již nepotřebné
(např. starý provizorní vojenský železniční most z Děčína)
též muzejním exponátem.
Obě
linie jsou opatřeny po celé délce neonovými tubami. Do noci svítí
čisté linie. Je vidět jen linie proudící městem – jen světlo
a barva. To má zároveň výtvarně vyjádřit energii pohybu
železnice. Její náboj, revoluční myšlenku. Linie, dráhy.
Staré
domy jsou hrubě čištěny od přístaveb, aby se uvolnil jejich
jednoduchý prostor. Se zachováním atmosféry opotřebenosti a
starého industriálu.
Návštěvník
by měl v muzeu zažít
železnici na vlastní kůži. Vidět železnici z pohledu
cestujícího i zaměstnanců. Přímo v muzeu
zažít cestu kolejovým dopravním prostředkem. Prohlédnout si
lokomotivy z nečekaných
perspektiv. Prohlédnout si stavědlové věže zevnitř.
„Z dlouhého
baru na začátku haly pozoruje v noci
přijíždějící vlaky na staré nádraží.“
